Motivované poznání je důležitým pojmem v pochopení toho, jak vnímáme svět a proč máme tendenci přiřadit nerealisticky vysokou důvěru informacím získaným od těch, kteří jsou nám blízcí a kterých si ceníme, od členů skupin, jichž jsme také součástí a důvěřovat méně ostatním lidem a členům jiných skupin.

Studie ukazují, že motivace ovlivňuje poznání v různých oblastech, včetně vnímání sama sebe, vnímání osob a vztahů mezi skupinami. Tyto sociální kontexty aktivují cíle, které ovlivňují zpracování informací v několika fázích: vizuální vnímání, pozornost, paměť, rozhodování. Pochopení struktury motivovaného poznání je klíčem k omezení škodlivých důsledků předpojatého myšlení. Možná je překvapivé, že tendence zvýšeného vnímání sebe sama je pozoruhodná mezi jednotlivci, kterým důvěřujeme: přes 90% vysokoškolských profesorů se domnívá, že jejich práce je lepší než práce jejich kolegovů, analytici CIA nadhodnocují přesnost svých předpovědí pro budoucí události , a lékaři přesvědčivě odhadují své lékařské znalosti. (Dunning, 2004). Podobně pak lidé chtějí žít v koherentním a konzistentním světě (viz vzorce jako myšlenkové souvislosti). To vede k tomu, že lidé rozpoznávají vzory, kde neexistují, vnímají kontrolu nad náhodnými událostmi a posunují své postoje tak, aby byly konzistentní s jejich minulým chováním.

Toto je jen několik příkladů toho, jak osobní cíle a potřeby jednotlivců směřují k zamýšlenému závěru (Kunda, 1990, Taylor 1988). A řada dalších příkladů ukazuje, jak motivace ovlivňuje vnímání, pozornost (odvádění pozornosti na informace, která podporuje požadované závěry) a rozhodování. Jedním z našich oblíbených příkladů je efekt "koktejlové party", který demonstruje, jak samoreferenční podněty mohou zachytit naši pozornost v okamžiku, kdy jsme na velké party a soustředíme se na konkrétní konverzaci a ignorujeme nebo odfiltrováváme všechny ostatní konverzace a zvuky, ale jsme schopni okamžitě přepnout na jinou konverzaci, pokud uslyšíme své jméno, přestože zmínka proběhla v ignorovaném sluchovém kanálu. (Moray, 1959).

Motivující kognitivní tendence vede k tomu, že se lidé chválí za úspěch, ale ne neúspěch, vyzdvihují partnery a členy skupiny nerealistickým způsobem a současně znevažují osoby, které do skupiny nepatří, mění postoje tak, aby zredukovali nesouhlas či hrozbu.

Zlepšování pochopení mechanismu motivovaného poznávání by mohlo poskytnout náhled do možných strategií ovlivňujících motivaci způsobem, který redukuje škodlivé předsudky. Strategie, které podporují hlubší zpracování informací, mohou omezit předpojatost a umožnit lidem získat sebepoznání, maximalizovat adaptivní rozhodování a snížit zvýhodňování vůči informacím pocházejícím od blízkých osob a členů skupiny. (Hughes, Zaki, 2015)