Sci-fi román z roku 1884, který redefinuje kognitivní realitu s euklidovským dotekem

Flatland: Romance mnoha rozměrů. Jedná se o sci-fi román, který matematici milují. A stejně tak lékaři, architekti, designéři, abstrakcionisté. Napsal jej londýnský ředitel školy Edwin A. Abbott. Román je satirou tříd a hierarchií viktoriánské společnosti. Flatland vypráví příběh smyšleného dvourozměrného světa. Všechno je euklidské – ploché obyvatelstvo – ale s přísnými pravidly třídní společnosti – ploché prostředí, ploché domy. Což nevyhnutelně vede k úžasným kognitivním výzvám, neboť vše, co můžete vidět na vašem plochého listu papíru, jsou pouze 2D objekty, které se vám zdají jako něco mezi bodem a dlouhou čarou. V mnoha případech můžete pouze rozlišovat jednu linku od druhé pouze přítomností světla, které bledne čím dále je od očí a vy tak rozeznáte rozdíl mezi čárou, trojúhelníkem nebo polygonem. Nebo to je kruh. Autor snadno zařadil do knihy množství nákresů, ale ti s lepšími schopnostmi abstrakce prostoru mohou z textu samotného extrahovat krásu této geometrické třídní společnosti. Flatland je svět, kde akutní znamená nebezpečí nebo dokonce smrt. Svět, kde čím více máte více úhlů (a stran), tím vyšší je vaše zařazení ve společnosti, takže kruhové a polygonální rodiny jsou nejvyšší. Akutní úhel dělá skvělé vojáky a ženy jsou pouhá čára, která pohledem ze strany vypadá jako body, takže jsou téměř neviditelné a nedůležité. Viktoriánské v mnoha směrech. Abychom ocenili jemnost a omezení společenské interakce ve Flatlandu, vzali jsme z knihy pouze jeden nákres, znázorňující, jak se Flatlanďané dívají – a okamžitě poznají společenskou třídu – obchodníka (rovnostranného trojúhelníku)a lékaře (mnohoúhelníku): „Každé dítě ve Spacelandu, které má základy geometrie ví, že pokud se mi podaří zvednout oko tak, aby můj pohled mohl rozbít úhel (A) blížícího se cizince, bude rovnoměrně mezi jeho dvěma stranami, které jsou vedle mě (viz CA a AB), takže o nich mohu nestranně přemýšlet a budou mít stejnou velikost. Nyní v případě (1) obchodníka, co mám vidět? Uvidím přímku DAE, přičemž prostřední bod A je velmi jasný, protože je mi nejblíž, ale na druhé straně RYCHLE BLEDNE, protože strany AC a AB ZMIZÍ RYCHLE DO MLY a co se mi jevilo jako obchodníkovi extrémy viz. D a E, budou ve VELKÉM ŠERU. Na druhou stranu v případě (2) Lékaře, ačkoli i zde vidím přímku (D’A’E ‚) se světlým středem (A‘), mizí v šeru POMALEJI, protože strany (A’C ‚, A’B) MIZÍ V MLZE POMALEJI: a co se mi jeví jako lékařovy extrémy viz. D ‚a E‘, nebudou tak VYBLEDNÉ jako extrémy obchodníka. Čtenář z těchto dvou případů pravděpodobně porozumí, jak – po velmi dlouhém tréninku doplněném o praktické zkušenosti – je možné, že příslušníci vzdělaných tříd mezi námi jsou schopni diskriminace středních a nižších tříd pouhým pohledem. Jestliže „mladí a nezkušení“ vyvozují z tohoto příkladu, že rozpoznání pouhým pohledem je snadná záležitost, je třeba zdůraznit, že v reálném životě je vše jemnější a komplexní. „Pokud se ke mně ,například, blíží můj otec, trojúhelník, a vidím jeho stranu a ne jeho úhel a až když jej požádám, aby se otočil, mám pochybnosti, zda se nejedná o přímku, nebo jinými slovy, ženu.“ Rok 1884 se může zdát daleko zpátky v čase, my v De Facto jistě najdeme v této literární práci hodně moudrosti, pouze znovu potvrzuje, že realita je nepřekonatelnou koncepcí s kognitivní složitostí, která je vše jen ne triviální. Pokud máte zájem o původní text a kresby, můžete si stáhnout kopii Flatland: Romance mnoha rozměrů z projektu Guttenberg. Audiokniha (trochu matoucí, protože si musíte vše představit ve vaší mysli na základě čteného popisu) je k dispozici od LibriVox (čte Ruth Goldingová).